Podzimní mlhy ve fotografii

24. 1. 2020

Jak jste nafotili téma "Podzimní mlhy" hodnotí v tomto článku profesionál a lektor našich kurzů Andrej Macenauer v rámci seriálu "Okem profesionála", které probíhá v galerii na webu Fotoaparát.cz

„Podzimní mlhy“ bylo velmi široké a hodně obecné téma. Dle očekávání se proto mezi 118 fotografiemi zaslanými do tohoto kola soutěže „Okem profesionála“ uplatnily i různé žánry. Vítězný snímek získává cenu od Centrum FotoŠkoda.

Mlha je vždy pro fotografa darem či pokladem přirody, neboť dokáže potlačit rozlišení detailů v pozadí snímku, které většinou působí rušivě vůči hlavnímu motivu fotografie. To je výhodou při fotografování reportáže nebo fotografického dokumentu.

Do této kategorie patří snímek „Ráno na pasienku“ od Zorana Toldiho s pastevcem s výraznou tváří, o jehož životních příbězích bychom se rádi dozvěděli. Atmosféra brzkého rána probouzí naši zvědavost. Možná pozadí s kravami by mohlo být o něco méně výrazné a méně kontrastní, což je technicky řešitelné.

Rovněž podzimní výlovy rybníků na jihu Čech začínají brzy ráno a jsou plné mlhy a atmosféry rybářů v nepromokavých oděvech. Pro nejlepší snímky je nutné dobře se vybavit dlouhými holínkami, zabezpečit fototechniku tak, abyste se dostali do centra dění. U snímku Dany Smržové „Dala by se krájet“ ke vstupu do vody asi nedošlo. Bylo fotografováno nejspíš krátkým teleobjektivem. Přesto snímek nepostrádá atmosféru. Protože i název snímku je součástí obrazového sdělení, nazval bych ho jinak.

Z tohoto hlediska snímek od Alika187 podobného tématu nabízí více. Název snímku „Výlov Ameriky“ je z hlediska dokumentu popisnější. Je sice rovněž fotografováno ze břehu, ale mnohem blíže ději. Navíc je akčnější, což umocňuje i dobře zachycené plácnutí do vody. Proto jsem tomu snímku dal přednost před snímkem „Výlov II“.

Hezkou atmosféru a světlo má i rodinný snímek od Atropiny „Podzim ustupuje zimě“. Jen je třeba trochu zapracovat na kompozici. Kmen stromu v levém okraji byl tzv. amputován. Žlutá barva snímku je zde záměr autora a očekával bych, že snímek patří do série ve stejné tonalitě.

Další skupinou fotografií byly minimalistické snímky, kde mlha hodně pomáhá. Jak uvádí kolega Honza Pohribný „zbavit se přebytečného a odhalit podstatu zobrazovaného tématu na fotografii je někdy to nejtěžší rozhodnutí“. Svou jednoduchostí mě zaujal snímek od Jíchy „Jin a Jang“.

Mlha umí pomoci i snímkům architektury. Z této kategorie se mi nejvíce líbil snímek od autora Hawkey „Industriální podzim“. Jemné odstíny červené a „high key“ u mlhy působí velmi příjemně. Škoda, že ta fabrika už nežije a z motivu je jasné, že jde o muzeum. Zase by to bylo něco navíc.

Mlha pomohla i nesčetněkrát fotografovanému tématu, jakým je Karlův most. Snímek od Amatéra1234 je jednoduchý. Jasný hlavní motiv, symetrie odrazu, lineární vyjádření prostoru. Tyto snímky jsou vždy úspěšné.

Dle očekávání nejvíce snímků patřilo do žánru krajinářské fotografie. Nebylo proto jednoduché vybrat. Častým problémem při zpracování fotografie bylo, že zvýšením kontrastu se mlha ztrácí, stejně jako podexpozicí. Krajina je královskou disciplínou kompozice. Máme dost času. Zároveň krajinu nepředěláme, i kdybychom si přinesli motorovou pilu. V soutěži vévodila Šumava, objevila si i Morava, jižní Čechy, Jizerky a něco ze světa.

Krásný podzim je vidět na fotografii Simči „Když cesta míří do mlhy“. Cesta jde po hrázi rybnika. rybník je plný mlhy, jenže bez kresby. Autorka se proto snažila zaplnit prostor mlhy větvemi s barevným listím tak, aby „cesta vedla do mlhy“, jinak by vznikla neorámovaná plocha mlhy bez detailů. Snímek se proto povedl.

Krásný podzim je i na snímku Milana Rašky „Tam za vodou v rákosí“. Krajináři často říkají: „Na krajinu jedině se žebříkem“. Ansel Adams fotografoval ze střechy svého Landroveru. Platí to zejména v ploché krajině. Tomuto snímku by pomohlo dostat rákosí v popředí pod odraz ostrůvku nebo se aspoň vyvarovat doteku. Vím, že často tyto myšlenky nejsou v terénu reálné..

Zajímavý je i snímek „Podzimní noc“ od Jiřího Hlísníkovského. Mlha leží na krajině i v noci. Snímky jsou tmavší a mají méně kontrastu než ve dne. Stále se jedná o odražené sluneční světlo od Měsíce. O tom, že se jedná o noční snímek, svědčí rozmazané mraky díky velmi dlouhému expozičnímu času.

Na zpracování v počítači bych si dal více pozor u snímku Františka 39 „Cestou ke kostelíčku“. Vím, že masy na facebooku a Instagramu milují tzv. vytuněné a barevně syté snímky. Otázkou je, jak se budeme na tyto snímky dívat za deset let, kdy zase bude jiný trend. V tomto případě má snímek jasný hlavní motiv, kterým je kostelík v horské krajině, zdůrazněný cestou vedoucí k němu. Prostor a nálada jsou podtrženy střídáním světla a stínu „nad mlhou“, jen pozor na zbytečné přepaly v místech, kde je mlha nasvícena.

Mezi klasiku v podzimní krajině bych zařadil precizně zpracovaný snímek zamlženého bukového lesa od Geronima „V lese“. Je jednoduchý: kámen s listím jako hlavní motiv, velmi atraktivní a přitom nerušivé zasněné podzimní pozadí.

Jako vítězný jsem vybral snímek Pavla Ouředníka „Podvečerní Kašperk“. To místo velmi dobře znám. Jenže i když umíte všechnu teorii a máte vše naplánované, při fotografování krajiny musíte mít ještě tu trochu štěstí navíc. A štěstí přeje připraveným, odolným a odhodlaným překonat sám sebe. V tomto případě musí být Kašperk, ležící v nadmořské výšce přibližně 1000m, na hraně inverzní mlhy v okamžiku západu Slunce. Je to hodně vzácný okamžik. Musíte se na místo mnohokrát vrátit, abyste takovou chvíli v krajině zachytili.

Všechny fotografie najdete zde.