Co je to bokeh a proč je to důležité?

Úvod

Samotné označení „bokeh“ může znít tajemně, protože se nepodobá žádnému v češtině běžně užívanému termínu. Je to proto, že je z japonštiny (ぼけ ). V podstatě je to v tomto kontextu označení rozostření na fotografii. Má ale i jiný rozměr, estetický. Ne vše, co je rozostřené je „bokeh“. Bokeh znamená ve fotografické mluvě rozostření jakožto stavební prvek kompozice a estetického vyznění obrazu.

Typicky je významný u portrétní fotografie, wildlife fotografie, makrofotografie či produktové fotografie – třeba šperků, nebo jídla. Samozřejmě i v jiných žánrech, ale v těch vyjmenovaných je dnes asi nejvíce v módě.

Většinou se tím myslí rozostření pozadí, ale platí to i pro popředí (přední x zadní bokeh)

Jen se podívejte po webových galeriích, fotkách v časopisech atd. Jistě víte, co mám na mysli.
V tomto článku si ukážeme vše na ukázkách – buď jde o mé snímky, nebo oficiální samply ze stránek výrobců objektivů (omlouvám se, nemám doma všechno:-).

Co to ovlivňuje?

Míra rozostření pozadí (a popředí) se mění s třemi faktory – ohniskovou vzdáleností (delší ohnisko = vyšší míra rozostření), hodnotou clony (nižší clona = větší rozostření) a ostřící vzdáleností (kratší vzdálenost = vyšší rozostření). Bokeh vzniká principiálně takto:

Proč je to důležité?

Jakmile se něco ujme mezi fotografy, ujme se to i mezi výrobci a lákání na „perfektní bokeh“ je zcela běžným marketingovým heslem. Třeba u tohoto objektivu je to dokonce jeho hlavní účel.

Jak ale poznáme špatný a dobrý bokeh?

Jednoduše – hezký se nám líbí a špatný je ten, co se nám nelíbí. Takže je to individuální. Podívejte se třeba na fotku níže. Jde o dobrý nebo špatný bokeh?

Mě se zdá zajímavý a líbí se mi, ale setkal jsem se se zcela opačným hodnocením – že je moc tvrdý (Revuenon 55mm F1.2). Tedy – je to individuální.

Je na ní vidět i rozdíl mezi předním a zadním bokehem – ty mohou být úplně jiné. Obecně mají objektivy větší problém s podáním předního bokehu. Změnu předního a zadního bokehu při přeostření si prohlédněte na videu:

Estetika bokehu je tedy záležitost víceméně subjektivní.

   

Existují však i některá objektivní hlediska pro hodnocení bokehu:

• Cibulové kroužky

Typický problém vznikající použitím asférických čoček, projevuje se formou „letokruhů“ v rozostřených světelných bodech, a ty má rád málokdo. Výrobci se je snaží eliminovat novými technologiemi broušení. Více jsme o tomto fenoménu napsali zde.

• Chromatické aberace

Neboli barevné lemy – objevují se nejen v zaostřené části snímku, ale i v bokehu a to samozřejmě ruší původní estetický záměr vznikem nepravých a do scény nepatřících barev.

• Zdvojené kontury

Vedlejší dopad přílišné snahy o korekci sférické aberace může způsobit zjasnění kontur v bokehu (či mám za to, že je to kvůli tomu). Ten má pak všechny rozostřené prvky jakoby dvojité, ostře ohraničené. Může to vypadat dobře i špatně. Výrazný (a potenciálně rušivý) prvek je to vždy.

• Hladkost/tvrdost

Hladký bokeh – tedy bez ostrých kontur s jemnými tonálními přechody – je obvykle považován za optimální. V opačném případě se nazývá „nervózním“, tvrdým“ nebo „členitým“ a může (a nemusí) být spíše rušivým kompozičním elementem.

• Vířivost

Kvůli šikmému průchodu světla objektivem při okrajích snímku může dojít k „šišatění“ světelných bodů směrem k okrajům, pokud je tento efekt výrazný, může být bokeh jakoby kruhový. Někdy je to žádoucí (navede oko do středu snímku), je to ale poměrně výrazný optický jev, tudíž se považuje za vadu, pokud má být pozadí neutrální. Ukázka je oficiální Sample objektivu Petzval 85 od společnosti  Lomography. Napsali jsme o něm zde.

© Coco Alexander, Lomography

• Tvar clony

Při odcloněném objektivu jsou světelné body vykreslovány kulatě (u běžných objektivů). To se však může změnit zavíráním clony.

Pokud je clonový otvor kruhový, změní se jen velikost světelných disků, pokud je ale tvar clonového průchodu polygonální, dostane stejný tvar i bokeh; zkrátka – místo „koleček“ dostanete v rozostřeném pozadí a popředí snímku pěti- šesti- nebo třeba osmiúhelníky, dle počtu lamel clony.

Podobným způsobem je utvářen „useknutý“ bokeh, jako na následujícím obrázku:

Ten však nedělá clona, ale tvar zrcadlové komory SLR fotoaparátu v případě použití některých ultrasvětelných objektivů (zde 85/1.2).

   

To jsou asi nejčastěji hodnocené objektivní vlastnosti bokehu. Jeho celkový vzhled je ale tvořen mnoha různými faktory, počínaje optickou konstrukcí. V testech objektivů to bývá jedním z hodnocených parametrů. Pokud chcete ve snímcích využívat nízkou hloubku ostrosti a rozostřené pozadí a vybíráte si na to objektiv, sledujte recenze, hledejte si ukázky fotek atd. a rozmyslete si volbu i s ohledem na to, jak se vám líbí bokeh.

Speciální případy

Existují i objektivy, které nemají typický kruhový bokeh popisovaný výše.
Typickým příkladem jsou katadioptrické neboli zrcadlové objektivy, které fungují na bázi zrcadlového teleskopu. Uprostřed předního členu se tedy nachází zrcadlo, které se samozřejmě promítne i do bokehu – ten má pak tvar ne disků, ale kroužků. Zkrátka mají uprostřed díru. 

Bokeh bývá velice tvrdý, hodně „neurotický“. Málokdy se používá v profesionální tvorbě, ale můžete ho přeci jen občas vidět – třeba na plakátu k filmu Kull Dobyvatel:

© 1997 Universal Pictures

Jiným případem by byly třeba anamorfické objektivy, které se však používají téměř výhradně k filmové tvorbě (ve fotografii jsem je ale také výjimečně viděl používat - za účelem dosažení efektu „jako záběr z filmu“). Tyto objektivy se používají pro natáčení širokoúhlých snímků – je to proto, že obrazová plocha filmového políčka je málo širokoúhlá a použijeme-li masku, zbytečně se okrádáme o filmový materiál, jelikož je pak takřka půlka plochy políčka nevyužitá. Anamorfický objektiv obraz vertikálně „smrskne“, čímž ho sice zdeformuje, ale využije se tak celá plocha filmu. Promítá se pak opět přes anamorfický objektiv, takže v kině deformaci neuvidíte.

Širokoúhlý záznam s maskou	Anamorfický zánam

Efekt speciální optiky anamorfických objektivů pak ovlivňuje samozřejmě i bokeh. Ten je zvláštně zdeformovaný, protáhlý, prostě „filmový“.

Protože však takový objektiv nemám a tak vám nemohu nafotit srovnání, využil jsem jednoho moc užitečného prográmku na simulaci bokehu a kalkulaci hloubky ostrosti, který všem zájemcům o podrobnější pochopení problematiky doporučuji: DOF Simulator http://dofsimulator.net/

Vlevo: klasický objektiv, 50mm	Vpravo: 100mm objektiv s 2× anamorfickou předsádkou
© dofsimulator.net	© dofsimulator.net

Lensbaby

Objektivy Lensbaby (i jiné) z kategorie „fotografických hraček“ umožňují vkládání clonek s jiným, než kruhovým/poly­gonálním tvarem. To má za následek, že bokeh může být tvarován třeba do srdíček, hvězdiček či abstraktních tvarů:

© Lensbaby, photo by William Lumsden

Apodizační filtry

Další občas používanou metodou úpravy bokehu jsou zabudované apodizační filtry:
Jde o filtr s gradientem (plynulým ztmavením) směrem k okrajům – je prostě u okrajů tmavší než ve středu. Takový filtr umožní vytvořit dokonale měkký „kroužek“ bokehu. Pevná clona, jak jsme si již uvedli, vytvoří tvrdý: kruhový či polygonální. Čím je efekt apaodizace silnější, tím je bokeh jemnější. Tím ale také klesá reálná světelnost objektivu. Využívá se to u portrétních objektivů pro tvorbu zcela nerušivého pozadí/popředí. Příkladem budiž Sony FE 100mm F2.8/T5.6 STF. Podobných objektivů je na trhu více (Fujifilm, Laowa). Ukázka:

S apodizačním filtrem (Sony FE 100/2.8 STM)	Bez apodizačního filtru (Sony FE 85/1.8)

…a to je pro dnešek vše. K problematice bokehu se ještě vrátíme, například v podobě srovnání bokehu různých objektivů, historických i současných.