Jan Pohribný ve své volné tvorbě využívá především kouzla luminografie. Jedná se o technicky a časově poměrně náročnou techniku kreslení a malby světlem na fotografiích. Co je to vlastně luminografie? Jak můžete luminografii využít při své vlastní tvorbě? Co k tomu potřebujete? A jakou nejdelší expozici Jan použil při tvorbě svého díla? Čtěte již v rozhovoru.
Co je to luminografie?
Luminografie je doslova kreslení, nebo malování světlem, proto ji také rozděluji na tyto dvě kategorie. Kreslení světlem znamená, že světelný zdroj otáčím proti kameře, tedy vůči divákovi. Při delší expozici a pohybu světlem se pak zaznamená světlo jako výrazná světelná linka. Při malování světelný zdroj směruji na povrch toho, co fotografuji. Jako bych doslova světlem natíral povrch objektu, který snímám.
Jak přesně určujete velikost stopy světla?
Vzdáleností od povrchu, na který maluji. Chci-li dělat širokou stopu, musím světlo od povrchu vzdálit, čím jsem dál, tím je stopa širší, ale intenzita světla (se čtvercem vzdálenosti) klesá. Je tedy důležité, jak silný je světelný zdroj. Mohu použít i světla slabší (třeba displej mobilu), ale pak musím světlem malovat velmi pomalu, aby se luminografie na snímku vůbec projevila. Záleží mj. také na povrchu, na který svítím, jestli je světlý, nebo tmavý a jak moc tedy světlo odrazí.
Kdy jste se luminografii začal věnovat a proč?
První pokusy s luminografií jsem uskutečnil ve čtrnácti nebo patnácti letech, ještě než jsem se přihlásil na střední školu. Luminografie je metoda stará jako fotografie sama a je to metoda hravá, snad proto je to častý tvůrčí nástroj mladých… Seriózně jsem však luminografii začal používat, až když jsem studoval na FAMU a když mne začaly zajímat přesahy fotografie do jiných médií. Pracoval jsem na cyklu, kterému říkám „Pigmenty“. Namaloval jsem do krajiny linku práškovým pigmentem a pokračoval světelnou stopou. V roce 1988 jsem začal pracovat na velkém cyklu, který se jmenuje „Nová doba kamenná“, kde mi luminografie pomohla zviditelnit skryté energie posvátných míst a od té doby používám luminografii ve svých fotografiích velmi často.
Co je podle vás ve fotografii nejdůležitější? Nebo co je pro vás ve fotografii nejpodstatnější?
Tohle není jednoduchá otázka. Myslím si, že fotografie má určitě nechávat prostor pro imaginaci diváka. Nemá vyslovit absolutně všechno. Fotografie je médium, které je závislé na realitě, ač ji jakkoliv ztransformujeme, nebo zkreslíme. Vždy má na snímku podle mě zůstat něco nevysloveného, co má divák možnost si sám domyslet, interpretovat. Vyvolá to v něm asociace a představy, které posunou samotnou fotografii o kus dál.
Co k fotografování luminografických snímků potřebujete?
Hlavně šero, nebo tmu. To je základ. Pak také zdroj světla.
Jak moc je u tohoto žánru důležitá fototechnika?
Potřebujete kvalitní stativ a přirozeně především fotoaparát, který je schopný zachytit dlouhé expozice a poradit si s šumem, jelikož se pohybujeme v dlouhých mnohasekundových až mnohaminutových expozicích. Hraje zde roli i zdroj světla, který čím je výkonnější, tím více vám usnadňuje práci. Když je zdroj světla silný, můžete se s ním pohybovat rychleji, dělat větší stopy, přidávat filtry a tak dále. Dá se malovat, jak jsem již naznačil, i světlem z mobilního telefonu, nebo obyčejnou svíčkou. Ale tak slabý zdroj světla vás trošku omezuje.
Jakou nejdelší expozici jste u luminografie použil?
Řadu hodin. Nejdelší kontinuální expozice trvala asi přes dvě hodiny. Ovšem to bylo ještě na klasický film, kde délkou expozice nenarůstá žádný digitální šum. V poslední době jsem fotografoval digitálně např. hvězdné dráhy. Snímek jsem ovšem v postprudukci skládal z několika kratších expozic, které v součtu byly jako hodinová expozice
Další články s Janem Pohribným:
JAN POHRIBNÝ – KREATIVNÍ BARVA, ČÁST PRVNÍ
JAN POHRIBNÝ – KREATIVNÍ BARVA, ČÁST DRUHÁ
KNIŽNÍ TIP: KREATIVNÍ BARVA VE FOTOGRAFII – JAN POHRIBNÝ
JAN POHRIBNÝ – PRODUKTOVÁ FOTOGRAFIE
Spoustu informací o luminografii můžete najít v knize Jana Pohribného s názvem „Kreativní světlo ve fotografii“. Též se o luminografii dočtete v nejnovější knize Jana Pohribného s názvem „Kreativní barva ve fotografii“.