Test fotoaparátu Sony CyberShot RX10 Mark III

2. 1. 2017

Sony CyberShot RX10 III je kompakt typu superzoom (24-600mm ekviv.) s netypicky velkým senzorem pro tuto třídu (1") a kvalitním 4K videem. Kardinální otázka je - může být objektiv s takto dlouhým zoomem a vysokou světelností (F2.4-4) dostatečně kvalitní, aby nakrmil 20MPx senzor? A stojí podobný přístroj za bezmála 50 tisíc (prosinec 2016)?

Úvod

Řada RX10 má na trhu již třetí model (přičemž Mark II a III se prodávají sou­časně). Všechny tyto přístroje se vyznačují kombinací stabilizovaného širokorozsahového zoomu s dobrou světelností a velkého 1" senzoru (13.2 × 8.8mm). „Velký“ je samozřejmě myšleno v rámci této třídy kompaktů. Použitý senzor má crop faktor 2.7×, je tedy stále ještě menší, než senzory v zrcadlovkách (ty mají 2× až 1×).

U prvních dvou verzí byl rozsah ohnisek 24–200mm (ekvivalent) a světelnost F2.8, u testované verze RX10 III je to však skutečně monstrózní rozsah 24–600mm (ekv.) a světelnost F2.4–4. To je 25× zoom, řečeno řečí kompaktů. Přístroj je větší a těžší, než předchozí inkarnace RX10, ale překvapivě ne o tolik. Mělo by se prošetřit, zda Sony neporušilo některé přírodní zákony a případně vyvodit důsledky…

Otázkou zůstává, může být takto „přehnaný“ objektiv ještě opticky dobrý, zvlášť s přihlédnutím k vysoké pixelové hustotě senzoru?

Senzor

Rozlišení senzoru je 20MPx (5472×3648px) a video jde natáčet až v rozlišení 4K (3840×2160px). Přístroj podporuje pro snímání statických snímků fomát JPEG i RAW (.ARW) a pro videozáznam formáty MPEG-4, AVCHD a XAVC S.

Pokud je mi známo, senzor nedisponuje low-pass filtrem.

Jedná se o typ „stacked CMOS“, pod čímž si můžete představit architekturu umožňující rychlejší odečet dat ze senzoru, což je výhodné pro 4K video s vysokým bitratem, slow-motion záznam či sériové snímání.

Přístroj v ruce

Velikostí přístroj odpovídá běžné APS-C zrcadlovce se základním objektivem (tedy než se ten macek vysune…). Podobně váhou i tvarem.

Díky velkému gripu se aparát dobře drží, stavový displej na horní straně (jako ho známe z pokročilých zrcadlovek) nabídne rychlý přehled o nastavení expozice a dva rollery silně vylepšují nastavování parametrů. Při podobném rozsahu ohnisek je extrémně důležitý hledáček – zapřením přístroje o tvář se zlepšuje stabilita.

Ovládání:

Na těle je poměrně dost různých ovladačů:

Kdo jste však ze zrcadlovek zvyklí na označené tlačítko pro všechny funkce, zde tomu tak není. Některá tlačítka mají funkci přiřazenou (blesk, vstup do menu, AE-L, spoušť videa, zobrazení informací), ale jinak je vše řešeno uživatelským programováním. Najdete tu tak hned tři programovatelná tlačítka (C1, C2, C3), tři neoznačené klávesy směrového kříže, středové tlačítko a roller pro palec. Co si kam nastavíte je na vás. Pravděpodobně si někam budete chtít dát zejména ISO, WB a nastavení AF. Od výroby to je nějak nastaveno, ale vůbec není potřeba u továrního nastavení zůstávat.

Tento přístup má jasnou výhodu v možnosti si foťák takříkajíc personalizovat, na druhou stranu i stejně zřejmou nevýhodu - je to náročnější na zapamatování. Pokud fotografujete s jedním přístrojem, je to paráda, pokud fotoaparáty střídáte, můžete mít po návratu k RX10 III problém vše zase najít.

Kolem spouště najdete páčku zapínání (z přední strany) a páčku zoomu (ze zadní strany). Neplést!:-)

Zoomovat ovšem můžete i prstencem na objektivu. Není bohužel mechanický (to by asi ani nešlo, minimálně ne bez navýšení rozměrů), ale zoomuje se „po drátě“. Již jsme zmínili prstenec clony. ten umí přepínat mezi „klikacím“ režimem a plynulým režimem. To první je lepší pro nastavování parametrů (kliká po třetinách EV), to druhé lepší při videu (není slyšet na záznamu). Kromě prstence clony a zoomu je tu i ostřící kroužek, opět elektronický. Objektiv je vybaven i tlačítkem pro zámek AF.

Zajímavostí je podpora mechanické kabelové spouště (tlačítko spouště má otvor se závitem, který můžete znát spíše z historických fotoaparátů, ale vyskytuje se sporadicky i dnes).

Co se týče konstrukce a zpracování, nemám vážnější výtku. Celý fotoaparát je utěsněný proti vlivům počasí (déšť, prach…) a kombinace kovu a kvalitního plastu jistě nikoho neurazí.

Designově se přístroj snaží evokovat zrcadlovku, včetně kapličky hledáčku, prstence zoomu, clony i ostření na objektivu a monochromatického displeje na horní straně. Snaží se u toho zároveň vypadat elegantně i profesionálně, sázeje na kombinaci křivek a ostrých hran. za sebe říkám, že se mu to daří. Když chcete prodat fotoaparát za podobné peníze, musí taky trochu vypadat…

Hledáček a displej

Hledáček je elektronický ( EVF), tedy skrývá druhý, menší displej. Umožňuje (a zobrazuje) tedy to samé, co displej přístroje.

Displej je typu LCD a hledáček typu OLED. Oba zobrazují 100% snímané scény.

LCD má úhlopříčku 3" a je výklopné. Rozlišení je 1 228 800 bodů (subpixelů), což dělá rozlišení 854×480px.

Hledáček má rozlišení vyšší: 2 359 29­6 bodů, tedy  1024×768px. Zvětšení je (po přepočtu na kinofilm) 0,7×. Je vybaven senzorem přiblížení i dioptrickou korekcí.

Obojí má zobrazení dostatečně kvalitní, výtka však musí mířit k nedotykovosti displeje. Můžete namítnout něco ve stylu „já to nepotřebuji“, ale trh hovoří jinak. A dotykové ostření či prohlížení fotek skutečně JE šikovná funkce.

Naopak oceňuji displej výklopný v ose objektivu, který považuji za praktický pro fotografování více, než displej na kloubu; ten je naopak šikovný pro natáčení videa. RX10 Mark III je fotoaparát zaměřený na obojí, takže záleží na vás, zda považujete použité řešení za ideální. Já si nestěžuji.

Specifikace:

Objektiv, aneb ty brďo!

…nebo jsem možná použil ostřejší výraz, když jsem objektiv poprvé vysunul, už nevím. Zkrátka – je úctyhodný. Aby ne, rozsah 24–600mm je nevídaný, tím spíš při světelnosti 1:2.4–4.

Dobře, skutečný rozsah je 8.8–220mm, číslo výše je přepočet na kinofilm (přepočítává se koeficientem 2.7×). Ale i to je neméně obdivuhodný rozsah při dané světelnosti a ploše senzoru.

Ruce nahoru, kdo čekáte, že takový objektiv nemůže být opticky dobrý.

Teď je dejte zase dolů:-) Samozřejmě, „dobrý“ je relativní pojem, ale rovnou říkám, že objektiv RX10 III je velmi vydařený. Branding „Zeiss“ už by měl něco napovídat…

Zazoomovat na ekv. 600mm chvíli trvá, takže nečekejte, že budete moci střídat ohniska 24 a 600 ve zlomcích vteřiny. Motor se docela nadře. To samé AF – je v ideálních podmínkách velmi rychlý, ale jakmile se „ujede“, pak se na delších ohniscích dlouho zase hledá a honí tam a zpět. Prostě a jednoduše: fotit na 600mm není žádná legrace (to ani se zrcadlovkou, spíše naopak).

Vydatně pomáhá vestavěná stabilizace – měl by zvládnout až 4.5EV kompenzace, což je poměrně dobrý, byť ne rekordní výkon. Na 600mm je to fakt potřeba.

Další dobrou pomůckou je funkce „zoom assist“, kterou můžete mít na některém z C tlačítek – po stisknutí odzoomuje, abyste se takříkajíc našli, když tlačítko pustíte, vrátíte se na pracovní ohnisko (ono hledat motiv při ohnisku 600mm v hledáčku může být náročnější, než se zdá).

Rozsah zooomu vidíte na dvou fotografiích níže (v plném rozlišení):

Dobré, ne?

Ostření

Ostření probíhá metodou detekce kontrastu (CDAF).  Jak to funguje najdete tu. Výhodou je, že je to velmi přesné, což zejména na 600mm oceníte. Znamená to však také horší kontinuální ostření, než u přístrojů s detekcí fázového posunu (například RX100 V) a občasné „honění“ tam a zpět, zejména na delších ohniscích či pod nižším osvětlením. RX10 III však ostří svižně a za normálních okolností vás CDAF nebude brzdit, časy pomalého cukání tam a zpět jsou ty tam, modení CDAF systémy ostří téměř okamžitě. Jen si nemůžete myslet, že je to fotoaparát na focení akčních sportovních fotografií. Není.

Sympatcká je krátká zaostřovací vzdálenost (uváděná jako 3cm na širokém ohnisku), ktzerá umožní fotit drobné detaily. Na dlouhém ohniskuje samozřejmě delší, ale zvětšení je také dobré – takže na amatérské „telemakro“ by to nemuselo být zlé.