Fotografujeme krajinu teleobjektivem: Alpy ze Šumavy

15. 2. 2016

Ty zázračné dny bývají několikrát v roce hlavně na podzim, kdy se města v nížinách dusí v inverzních mlhách. V rudé záři na obzoru se před západem Slunce objeví rozeklané vrcholy skupiny Grossglockneru vzdálené přes 150km. Být tam je svátkem pro každého fotografa Šumavy. 26. prosince 2015 jsem zde vyzkoušel nový objektiv Canon 100-400mm F4.5-5.6 L II, oblíbený hlavně mezi fotografy zvířat.

Po Šumavě běhám od svých tří let. V dobách železné opony byly pro většinu lidí v této zemi Alpy něco nádherného a zároveň nedosažitelného. Vysoké ploty z ostnatých drátů, pohraničníci se psy a samopaly stáli v cestě na hraniční hřeben. Míst, ze kterých bylo možné pozorovat Alpy, mnoho nebylo, neboť ve výhledu bránil hlavní hřeben Šumavy, který tvoří hranicí s Bavorskem. V době před listopadem 1989 proto nejlepšími místy, odkud jsou vidět Alpy, byla rozhledna na Pancíři nad Špičákem, kde je hřeben přerušen Železno-rudským průsmykem, a Kleť u Českého Krumlova, kde Šumava končí. Zpráva, že jsou vidět Alpy, měla pro mne v té době příchuť romantiky. Snil jsem, že se do Alp a také do zakázané části Šumavy jednou podívám. Ten sen se nám všem nakonec splnil.

Odkud pozorovat Alpy ze Šumavy

Klasickým místem pro snímky Alp ze Šumavy je Bučina u Kvildy a hraniční hřeben, který je díky kůrovcové kalamitě odlesněn v celé délce. Vynikajícím místem je vrchol Luzného těsně u české hranice, přístupný z německé strany po celý rok a z české strany v období od 15. července do 15. listopadu cestou z Modravy přes Březník a úbočím hory Špičník.

Obr. 1 Hraniční hřeben Šumavy

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 24–70mm F2.8 L II, clona F16, 0.4s, ISO 400

Obr. 2 Hraniční kámen pod Luzným

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 24–70mm F2,8 L II, clona F11, 1/60s, ISO 400, panorama složené z 5ti snímků

Statisticky nejúspěšnějšími měsíci jsou určitě konec listopadu a prosinec, kdy bývají časté inverze a vzduch ve vyšších nadmořských výškách neobsahuje vlhkost a prachové nečistoty. Je zajímavé, že 26. prosince, kdy jsem fotografoval na Luzném, bylo např. v Kašperských horách velmi teplo – skoro 10 °C, ale na vrcholu Luzného mrzlo a foukal silný vítr. Nejlepší podmínky pro fotografování Alp ze Šumavy jsou těsně před východem a po západu slunce.

Obr. 3 Západ Slunce z Luzného 26. prosince 2015 s hradbou Alp

Canon EOS 5DS R, objektiv Canon 24–70mm F2.8 L II, 24mm, clona F11, 1/15s, ISO 320, půlený šedý filtr 3EV, polarizační filtr nestačí na zvládnutí extrémního kontrastu

Fotografování Alp teleobjektivem ze Šumavy

Vrcholy Alp ze Šumavy jako hlavní motiv fotografie je v podstatě rozeklaný horizont. Lidé s výborným zrakem při vidění na dálku (to nikdy nebyl můj případ) dokáží prostým zrakem rozeznávat ledovce pod vrcholy. Proto budete potřebovat teleobjektiv. Při fotografování zvířat, které jsou obvykle aktivní při soumraku, bývá klíčová vysoká světelnost objektivu. Pro fotografování krajiny teleobjektivem je klíčová kvalita kresby. V případě kvalitního stativu není problém zvýšit hodnotu clonového čísla a fotografovat při delších časech závěrky.

Zásady pro fotografování krajiny teleobjektivem

1) Pevný stativ s kvalitní hlavou

Čím těžší a pevnější, tím lepší. Problém je vítr. Je až neuvěřitelné, jak slabý vánek dokáže rozkývat fotoaparát s teleobjektivem. V případě, že nemáte stativ dostatečně pevný, je lepší fotografovat z ruky. Řada fotografů zná přibližné pravidlo, že z ruky udržíme čas přibližně odpovídající převrácené ohniskové vzdálenosti objektivu (teleobjektiv s ohniskem 400mm udržíme přibližně při času závěrky 1/400s). Přestože záleží na vaší tělesné a silové konstituci, při fotografování z ruky začíná hodně pomáhat vývoj technologie stabilizace obrazu. Objektiv Canon 100–400mm F 4.5–5.6 II má špičkový stabilizátor obrazu s charakteristikou 4 EV (dle údajů výrobce) t.j. z ruky udržíte časy až o čtyři clony delší.

2) Ostření přes živý náhled

S rostoucí ohniskovou vzdáleností obecně klesá hloubka ostrosti. U ohniskových vzdáleností nad 300mm obraz do hloubky neproostříte ani při vysokých clonových číslech. Výhodou ostření v živém náhledu je možnost vyzvětšovat obraz na monitoru. Například Canon 5D Mark II dokáže zvětšit obraz 10×, 5DS umí 16×. V manuálním režimu pak přesně doostříme obraz. Pokud budete hodně exponovat v živém náhledu, musíte počítat, že baterie se bude rychleji vybíjet.

3) Expozice s minimálním roztřesením fotoaparátu

Při exponování z živého náhledu ze stativu je nutné kvůli zabránění roztřesení fotografovat přes samospoušť nebo pomocí kabelové spouště. Všechny profi zrcadlovky umožňují fotografovat v režimu s předsklopeným zrcátkem. Předsklopení zrcátka pak můžete zkombinovat se samospouští nebo s exponováním pomocí kabelové spouště.

Obr. 4 Rakouské a německé Alpy z Luzného

Canon EOS 5DS R, objektiv Canon 100–400mm F4.5–5.6 L IS USM II, 113mm, clona F13, 1/5s, ISO 320, půlený šedý filtr 3EV

Obr. 5 Rakouské a německé Alpy z Luzného II

Canon EOS 5DS R, objektiv Canon 100–400mm F4.5–5.6 L IS USM II, 400mm, clona F10, 1/100s, ISO 1250, půlený šedý filtr 3EV

Díky silnému větru fotoaparát s teleobjektivem na stativu silně vibroval. Proto bylo nutné zvednout ISO a zkrátit expoziční čas tak, aby byl hřeben Alp ostrý a byly rozlišitelné ledovce. Ostřil jsem v maximálně zvětšeném živém náhledu.