Střípky z fotoexpedice Manaslu 2013

7. 4. 2014

Nepál je určitě nejznámější díky Himálajskému masivu táhnoucímu se podél severní hranice s Tibetem. Je to však také země s unikátní směsicí náboženských a kulturních etnik. Návštěvníkům - fotografům tak nabízí nejen úžasné krajinářské a přírodní náměty, ale i kulturní a architektonické skvosty, nezřídka zapsané na seznamu Unesco jako světové kulturní dědictví. Naše 3 týdenní fotografická expedice Manaslu 2013 tak měla od začátku jasno, že plán nebude úzce zaměřen jen na krajinářskou fotografii.

Ten samý den nás odpoledne čekalo i první „skalnaté“ stoupání po kamenných schodech s celkem výraznou expozicí na odvrácené straně od skály. Zde jsme dostali i první školení, jak se chovat při potkávání zvířecích karavan. Chodec se musí vždy snažit dostat na stranu mezi zvířata a skálu, neboť na opačné straně by případný bodyček mohl skončit dramaticky.

Cesta pak neustále střídala stoupání a klesání a minimálně půlku treku vedla podél řeky Budhi Gandaki. Nezmenšující se síla jejího toku nás každý den překvapovala. Od Arughat Bazaru (524 m n.m.) až do Philimum, který je o cca 1000 m výše, nám připadala téměř stejně dravá. Překračovali jsme ji každý den a často jsme si užívali přechody přes typické himálajské lanové mosty. Množství vody kolem bylo vůbec velmi milým překvapením. Vidět v první dny několik vodopádů i několik desítek metrů vysokých nebylo žádnou vzácností.

Nebylo se co divit, že jsme neodolali a ponořili své nohy do chladné vody jednoho z přítoků při focení s prodlouženými časy. S FotoInstitut.cz jezdíme na tento druh focení k šumavské Vydře a tak došlo i na vzpomínky.

Až teprve nad výškou 1600 m n.m. začínala řeka viditelně slábnout a naše trasa se dosti často odkláněla od jejího koryta. Po několika dalších dnech chůze jsme dorazili do vesnice Samagaon (3560 m n.m.). Při odpoledním příchodu bylo nebe dosti oblačné, ale večer jsme se konečně dočkali a na temném nebi jsme poprvé uviděli vrcholy Manaslu (jižní a severní). Tomu jsme samozřejmě nemohli odolat a tak došlo na noční focení. Manaslu od nás sice nebyl severním směrem a Polárka byla daleko ze zorného pole, ale při expozici necelých 20 minut byly i tak hvězdné dráhy docela dobře vidět. (pozn. – Manaslu je ten malý bílý dvojvrcholek v levé části snímku)

Povzbuzeni noční viditelností jsme si ráno přivstali a nafotili východ slunce. Na snímku jsou nasvícené oba vrcholy v okamžiku, kdy světlo dopadá právě jen na ně a okolní nižší masivy jsou ještě ve stínu.

Jelikož jsme byli vybaveni fotografickým „nádobíčkem“ a do snídaně bylo daleko, zašli jsme ještě udělat několik záběrů probouzející se vesnice. Na snímku je vidět dým prostupující mezi plochými kameny na střechách domků – komíny jsou novotou používanou až na nových dřevěných nebo plechových stavbách. Malý tmavý pyramidový objekt v popředí vlevo je opravdu to, co si asi myslíte.

Za další 3 dny po prvním spatření vrcholů Manaslu jsme i my dospěli k našemu pomyslnému turistickému vrcholu a v dopoledních hodinách jsme dorazili do sedla Larkya La ve výšce 5160 mnm.

Od chvíle nezbytného vrcholového focení a odpočinku už naše cesta výrazně klesala až do vesnice Bhulbule (840 mnm), odkud jsme opět džípem přejeli zpět do Káthmandů. Před odletem jsme měli ještě den na navštívení největší budhistické stúpy na světě – Boudhanathu, královského města Patan a lokality Káthmandů Durban Square.

Stylovou tečkou za naším 3týdenním putováním byla poslední večeře v restauraci v Thamelu s nepálským národním jídlem – Dhalbhatem. Užili jsme si ho, tak jako ostatně celou expedici.