Nepál je určitě nejznámější díky Himálajskému masivu táhnoucímu se podél severní hranice s Tibetem. Je to však také země s unikátní směsicí náboženských a kulturních etnik. Návštěvníkům - fotografům tak nabízí nejen úžasné krajinářské a přírodní náměty, ale i kulturní a architektonické skvosty, nezřídka zapsané na seznamu Unesco jako světové kulturní dědictví. Naše 3 týdenní fotografická expedice Manaslu 2013 tak měla od začátku jasno, že plán nebude úzce zaměřen jen na krajinářskou fotografii.
V tomto článku se dozvíte jak střípky cestovatelské, tak (u každé fotografie) i střípky fotografické.
Obvyklá cesta Evropana do Nepálu začíná v hlavním městě Káthmandů. Jeho centrální čtvrť Thamel se nazývá přestupní stanicí mezi západem a východem. Díky čekání na vyřízení povolení ke vstupu a pohybu v rezervaci Manaslu jsme měli k dispozici 2 dny na návštěvu vyhlášených buddhistických a hinduistických památek či lokalit jak v městě samotném, tak v jeho blízkém okolí.
Po přejezdu z letiště do Thamelu i zkušené cestovatele znovu a znovu zaujmou typické asijské rozvody elektrické energie. Nechce se věřit tomu, že v případě poruchy na přívodech někdo dohledá místo problému. Řešením je nejpravděpodobněji přidání dalšího kabelu do „klubka“.
Návštěva nejstaršího buddhistického chrámu na světě – stúpy Swayambhunath – s pěším přesunem z Thamelu poskytuje mnoho příležitostí k fotografování běžného života obyvatel Káthmandů.
Ke stúpě Swayambhunath vede 365 schodů a její název je odvozen od Swayambhu – sama vzniklá. Prý uvnitř chrámu je ještě jedna její menší kopie. Pro velké množství opic žijících v zeleni obklopující celý komplex se toto místo také nazývá jako opičí chrám. Nepálci věří, že po modlení se zde v době svátku v 6. měsíci tibetského kalendáře budou mít 13 bilionkrát větší zásluhy než modlením se jinde. Pro fotografy je pořízení záběru celé stúpy poměrně obtížné. Kvůli těsnému obklopení dalšími budovami ani široký objektiv tuto úlohu příliš neřeší.
Z hinduistických památek zmiňme na předním místě posvátné místo všech nepálských hinduistů – Pashupatinath. Je obdobou indického Váránasí. Také zde se pozůstalí loučí se svými zesnulými a nechávají je spalovat na ghátech u posvátné řeky Bagmátí (vlévá se v Indii do Gangy).
V chrámovém komplexu lze spatřit mnoho tzv. svatých mužů. Tito muži vyznávají boha Šivu, který je symbolem ničení a smrti. Právě zde jsou ke smrti co nejblíže. Žijí z almužen a nosí s sebou Šivovy symboly – trojzubec, oboustranný bubínek a korále. Pro fotografy jsou samozřejmě zajímavým objektem. Za své pózování však vyžadují poměrně velké částky jako dar pro sebe a své druhy.
I když jsme během čekání na vyřízení permitu navštívili ještě velmi zajímavé královské město Bhaktapur, přenesme se již do dne, kdy jsme džípem společně s naším průvodcem Dordžem a 2 nosiči přejeli z Káthmandů do výchozího místa našeho treku kolem masivu Manaslu – Arughat Bazaru. Hned první ráno po začátku první pěší etapy nás čekalo překvapení v podobě brodu přes dosti široký potok. Bez bot to nešlo ani nám, ani zkušeným průvodcům či nosičům.